Jiří Vácha už téměř 15 roků pomáhá firmám v nesnázích, při implementaci potřebných klíčových změn nebo když chtějí zvýšit tempo růstu. Před třemi lety si s obchodním partnerem založil firmu HEADIM, která už jeho třetí firmou a její náplní práce je právě externí exekutivní řízení ve formě dočasného neboli interim managementu. Při náplni své práce zažívá příjemné, ale i nepříjemné chvíle. Přesto by za stálou manažerskou funkci ve výrobní nebo technologické firmě neměnil.
Jakým firmám pomáháte a kdy se na vás majitelé obrací?
Pokud majitel zjistí, že firma nemá dostatečný zisk a výkon, tak následuje několik možností. Buď se pokusí firmu prodat, což je asi nejjednodušší, ale ne vždy reálné řešení. Nebo se sám snaží nějak situaci zvrátit, což se mu většinou nepodaří. Důvodem je, že mu takzvaně ujel vlak, tedy že nepochopil, jak se moderní firma řídí a jak se pohybovat na trhu. Postupně mu odcházejí ti nejlepší pracovníci a firma tak pomalu doslova umírá. V této chvíli se nejčastěji na nás obrací.
Když vás firmy oslovují, vybíráte si je nějak nebo i některé odmítáte?
Samozřejmě že firmy i odmítneme a kupodivu je jich hodně. Pokud při úvodních setkáních zjistíme, že například majitel vykazuje osobnostně pro nás neakceptovatelné vzorce chování. To je velice častý důvod. V takovém případě víme, že to prostě nebude fungovat. Víme, že třeba zpočátku nám dá prostor, ale bude do procesu neustále zasahovat, doslova rozstřelovat to, co vytvoříme. Takovým lakmusovým papírkem je, když majiteli řekneme, že si teď převezmeme řízení firmy a on by se v ní neměl několik měsíců vůbec objevit. Až na společné reportující nebo kontrolní schůzky. Pokud na to nechce přistoupit, je jasné, že to prostě fungovat nebude. Takže spousta projektů nelze realizovat, protože buď majitel už nemá možnost investic do firmy nebo je sám svým přístupem pro firmu likvidačním faktorem.
V jakých oborech podnikají firmy, které se na vás obracejí?
Většinou jsou to výrobně technologické firmy. Mají nějaký produkt, nějaké zařízení, něco, co někomu prodávají. Případně vyvíjejí nějaký software. Základem prostě je, aby firma měla nějaký svůj produkt, který se snaží realizovat na trhu.
Jak si vyberou právě vaši firmu? Podle referencí?
Naším největším problémem je, že z pochopitelných důvodů nemůžeme nikde zveřejňovat jakékoliv reference na naši práci. A pro majitele je skutečně těžké pustit si do firmy lidi, o kterých toho moc neví a předat jim prakticky na několik měsíců kompletně řízení firmy. Naštěstí máme několik firem, kterým jsme pomohli a jsou ochotny s námi spolupracovat i jako naše reference. Sice je nezveřejňujeme, ale majitele, který se na nás obrátí, vezmeme do jedné z nich, kde si může promluvit s managementem a podívat se, jak vše funguje. Pokud se domluvíme, uděláme si jako první krok podrobný audit firmy v oblasti financí, obchodu nebo marketingu. Samozřejmě musíme vědět, jaká je kvalita lidských zdrojů neboli samotných zaměstnanců.
Po takovém auditu už následuje vždy záchrana firmy?
To v žádném případě. V přibližně polovině případů zjistíme, že firmě už není pomoci a navrhneme majiteli její řízenou likvidaci. Pokud je ještě v situaci, kdy nemá dluhy a má nějaký majetek, můžeme pomoci s postupným útlumem produkce, prodáním majetku a ukončením činnosti. V některých případech se ještě podaří firmu v takovém stavu prodat. Například konkurenční firmy občas mají o odkup takových firem zájem. Ale naším hlavním cílem je firmu zachránit, pokud je to možné nebo v opačném případě alespoň eliminovat ztráty pro samotného majitele.
Jakým způsobem?
My sestavíme tým, který do firmy přijde a veškeré další kroky, změny a restrukturalizace v té firmě, odpracují členové našeho týmu a nikoliv lidé, kteří byli doposud ve firmě zaměstnáni. Takže dnes neděláme poradenství, ale přímo vstupujeme do firem. Říká se tomu interim management nebo dočasný management. Prakticky vstoupíme do firmy, na několik měsíců převezmeme její řízení, dokud nenaplníme cíle, které jsme stanovili v úvodní analýze.
Jak těžké je rozhodnout, že firmě už není pomoci?
Prvním a nejdůležitějším krokem je přesvědčit majitele, že to je skutečně konec. Pro něj je to těžké rozhodnutí, protože firmu založil, viděl její rozvoj a úspěchy. Je to hodně o nostalgii. Takže většinou tvrdí, že to chce ještě zkusit. Ale nikdy na něj netlačíme. Vždy mu řekneme, ať si vše rozmyslí a sám si reálně vyhodnotí kondici svého podnikání. Pokud se konečně rozhodne, tak připravíme plán, jak budeme postupovat. První je zjistit, jako má firma skutečnou hodnotu. Takže pokud už je v agónii, je stopnuté cashflow ze strany banky, nikdo nic neobjednává, tak už zbývá jen prodat stroje a nemovitosti. S tím my nejsme schopni nic udělat. Ale víme o lidech, kteří s tím mohou pomoci. V opačném případě se snažíme ještě firmu a procesy zreorganizovat, nejlépe ji nabídnou jako celek k odkupu.
Jak tohle probíhá?
Pokud firmu chceme nabídnout k odkupu, pak se ji snažíme alespoň doslova trochu vyšperkovat. Jako když prodáváte auto, tak ho taky nenabízíte špinavé a s vybitým akumulátorem. Takže ji zeštíhlíme, nastavíme ekonomiku, aby nebyla zcela ztrátová. Často má o odkoupení zájem konkurence, která tak dostane s firmou i její know-how a obchodní kontakty. Popřípadě oslovujeme investiční společnosti. Pokud firmu vedeme k postupné likvidaci, vypracujeme jí plán, jak utlumovat aktivity až k bezbolestnému ukončení činnosti. To se stává často v případě, kdy je majitel už unaven, nemá sílu a potenciál firmu dále rozvíjet a eventuálně jeho děti nemají zájem o její převzetí.
Restrukturalizace firmy je také spojená s personálními změnami, jak se na to majitelé a zaměstnanci dívají?
Je to často těžké. Ve firmách najdete lidi, kteří tam pracují mnoho let, ale bohužel, pokud je to k záchraně firmy potřeba, musí se s nimi majitel rozloučit. Tak prostě tržní ekonomika funguje. Je potom otázka, jak se s takovými zaměstnanci rozloučit. Samozřejmě nejlepší je vzájemná dohoda s nějakým zajímavým odstupným. My jim můžeme samozřejmě zkusit sehnat práci v jiné firmě, která by o ně měla zájem.
Nestává se někdy, že majitel je v područí svých zaměstnanců?
Jsou majitelé, já jim říkám alfy, kteří ve firmě určují vše. A to v dobrém i ve špatném. A nikdo si nedovolí mu říci svůj názor. A pak jsou firmy, jejichž majitelé více pracují prakticky. Například jezdí po zákaznících a nechávají řízení své firmy na vedoucích pracovnících. A v takových případech často takového majitele zaměstnanci řídí, ne vždy je to ku prospěchu firmy. V takovém případě majiteli doporučujeme, ať si najde schopného výkonného ředitele. Majitel ať si jezdí po světě po zákaznících, ale praktické řízení firmy ať přenechá řediteli, kterému bude důvěřovat.
Takže neúspěch firmy, ve které jste působili, je většinou zaviněn jejím majitelem?
Ne většinou ale téměř vždy. Já říkám, že když chcete vědět, jak funguje firma, tak se podívejte na jejího majitele nebo generálního ředitele. Tam uvidíte, jaká to je osobnost. Jak pracuje sám na sobě, vzdělává se, sleduje trendy ve svém oboru, pracuje na zdravém životním stylu a podobně. Pak vidíte, že firma je v pořádku, protože do ní vnáší nové moderní prvky a postupy. V takové firmě stačí udělat pár klíčových změn, a majitel to pak tlačí dále. Opačný případ je, že přijdeme do firmy, kde sedí v teplákách v kanceláři obézní majitel s unaveným a vyhořelým výrazem. Hned tak vidíte, že bude vaše snažení takřka zbytečné. Ale jsou i případy, kdy majitel chytne druhý dech a přes dosavadní problémy se přenese. Nový styl ve firmě ho nabije novou energií a je ochoten a schopen vše změnit k lepšímu.
Ale určitě nejednáte jen s majitelem?
Ne, pokud vidíme, že by se záchrana firmy mohla podařit, musíme komunikovat se všemi zaměstnanci. Takže se postavím do výrobní haly před všechny zaměstnance a přesvědčuji je o potřebě změn. Často si vyslechnu i velice tvrdé a nepříjemné věci, nadávky. Musím jím říci, že pokud společně zamakáme, tak firmu můžeme vytáhnout z problémů. Oni většinou argumentují, že takových chytráků už tady bylo a nic nedokázali. Tak je potřeba je přesvědčit, že místo toho, aby šli na personální a skončili dohodou, pokusíme se společně o nový restart. Že mi mohou propíchat pneumatiky u auta, nebo se pokusit se mnou a mým týmem vše dát do pořádku.
A už vám někdy propíchali pneumatiky?
To sice ne, ale poškrábali mi na autě lak nebo mi namalovali na kapotu hanlivé obrázky a nápisy. Ale to k mé práci prostě patří. Pro mě je zadostiučiněním, když u takové firmy dokážu nastavit vše tak, že se z problémů dostane, lidé mají i nadále práci, firmě se daří. A spíše si pamatuji ty pozitivní případy, kterých je naštěstí výrazně více, kdy mě zaměstnanci pozvou na pivo a poděkují za to, že jsem firmu posunul dál k úspěchu.
A na druhou stranu, nedostáváte nabídky abyste ve firmě zůstal?
Zcela pravidelně. Majitelé mě přemlouvají, abych na funkci výkonného nebo generálního ředitele zůstal i po celém procesu restartu. Ale upřímně řečeno, mě by to nebavilo. Já potřebuju změnu a neustále nové výzvy.