Módní průmysl je přesycený a raději bych netvořila vůbec, než se držet modelu několika kolekcí ročně a zlevňování na konci sezóny, říká módní návrhářka a majitelka značky Prague tailor Petra Györgyová.
Móda je Vaším oborem, jak sama říkáte, již 20 let. Co Vás k ní přivedlo? Byla tou první volbou, když jste uvažovala o své budoucnosti?
Když nad tím přemýšlím, asi to bylo dáno hned od začátku. Už jako malá jsem trávila hodiny navrhováním šatů a interiérů. Studovala jsem střední oděvní školu, kde jsem se učila základy o šití a materiálech. Návrhářství jsem absolvovala už v Praze. Naučilo mě porušovat pravidla a otevřelo oči mé kreativitě.
Poměrně dlouhou dobu jste pracovala pro společnost Pietro filipi, díky čemuž jste mohla tvořit po boku zkušených návrhářů. Jak důležitá je taková zkušenost pro budoucí módní návrháře?
Pietro původně nebyl můj sen. Byla to náhoda, že jsem se dostala k nim na pohovor. Měla jsem respekt k řemeslu a chtěla jsem se ho naučit v praxi. Najednou jsem byla součástí týmu, kde jsme tomu všichni dávali maximum, hádali jsme se kvůli půl centimetru a záleželo nám na každém detailu. Kéž bych brzy měla stejně zapálený tým. Práce pro jiné návrháře mi dávala smysl. Musela jsem tvořit na základě jejich návrhů, učila jsem se číst jejich styl a naladit se na každého z nich. Tvořila jsem střihy modelů, do kterých bych se ve své tvorbě nepouštěla. I po začátku podnikání jsem spolupracovala s Janem Černým (KARA) a s Klárou Nademlýnskou loni během covidu. Myslím, že mi pomohlo vyzkoušet si více rozdílných business modelů, kde je jiná cílovka, jiný objem výroby i velikost týmu.
Kde se vzal nápad na vytvoření vlastní značky Prague tailor?
Asi po osmi letech v Pietro filipi jsem si už byla jistá v tom, co umím. Byla jsem návrhářka zaměstnaná na pozici konstruktérky. Nemusela jsem se ohlížet na závazky a o svém čase jsem rozhodovala sama. Kdybych to ani nezkusila, byla bych na sebe naštvaná.
Původně šlo o značku pánských košil, ale není to tak dávno, kdy jste představila i dámskou kolekci. Kde se vzala ta změna?
Prague tailor vznikl v prosinci 2016 na popud mých kamarádů. Pánských autorských značek bylo málo a městský styl, který jsem chtěla prosazovat, měl dostatečný prostor. Ale mně samotné se časem začalo po dámské tvorbě stýskat a chtěla jsem nosit výhradně své kousky.
Co je pro Vás při tvorbě klíčové?
Chci k tvorbě přistupovat zodpovědně. Módní průmysl je přesycený a raději bych netvořila vůbec, než se držet modelu několika kolekcí ročně a zlevňování na konci sezóny. Proto šiji převážně na míru nebo jen v limitovaných kolekcích. I když občas vytvořím něco extravagantnějšího, většina mých modelů je běžně nositelná. Mým cílem je tvořit kvalitní nadčasové kousky, které vám v šatníku budou sloužit roky a vám se budou hodit jak ráno do práce, na výstavu do galerie nebo na piknik s kamarádkou. Zamilovala jsem se do přírodních materiálů. Od bavlněných košil, po hedvábné overaly nebo vlněné zavinovací šaty. Snažím se každý z nich respektovat, využívat jejich krásu a přednosti. Určitě mám profesní deformaci a velkou roli hraje střih. Ráda si hraji i s vnitřním vypracováním nebo ručně šitými detaily. Kvalita šití v Čechách je dostatečně vysoká a například lemování vnitřních švů je třešničkou na dortu.
Prozraďte nám, co je pro Vaši tvorbu typické? Podle čeho poznáme model od Petry Györgyové na první pohled?
Zajímavá otázka! Myslím, že je to ženskost. Užívám si svou roli ženy a určitě to promítám i do svých modelů. Nemám ráda prvoplánovost, proto u mě nenajdete krátké sukně. Ale miluji třeba nahá záda u šatů nebo vzdušné hedvábné overaly s rozparky. Často se inspiruji v architektuře, proto u hodně mých košil můžete vidět určitou strohost a geometričnost. Pánským košilím a dámským šatům jsem vytvořila chomoutový límec, který buď zapnete na koženou sponu a vytvoříte tak mohutný stoják nebo ho nosíte rozepnutý jako velkou fazonu. Vymýšlím složitější střihy a dávám si záležet i na vnitřních detailech, aby vás bavilo už samotné oblékání. Stále se ale držím praktičnosti. Chci, aby mé modely upoutávaly pozornost, ale neměly by přebíjet vaši osobnost.
S projektem Prague tailor jste se zúčastnila vzdělávacího projektu Akademie pro začínající podnikatelky (AWE) organizované neziskovou organizací Business & Professional Women CR ve spolupráci s Velvyslanectvím USA. Jaký přínos pro Vás účast měla?
Přihlásit se do AWE bylo jedním z mých nejlepších rozhodnutí v poslední době. I když má značka běžela už před Akademií, měla jsem možnost se znovu zamyslet nad tím, jak ji řídím. Ať jde o marketing a správnou komunikaci se zákazníkem nebo důležitou cenotvorbu. Ukončila jsem několik nezdravých procesů a ujasnila si lépe směr, jakým chci jít. Kromě samotného programu, který vám ukazuje všechny možnosti, tu byla i zpětná vazba od facilitátorek a samotných spolužaček. Teď jsem součástí komunity, která se navzájem podporuje a mohu tak využít velké množství kontaktů.
O módním byznysu se říká, že je velmi tvrdý. Jak těžké je se na něm prosadit a uspět?
To vám prozradím, až opravdu uspěji! Zatím mám desítky stálých zákazníků, které si hýčkám a jsem jim vděčná. Každá zakázka je pro mě malé vítězství. Často říkám, že vyrábět oblečení je šílenství. Trh je přesycený a konkurovat velkým značkám, které investují miliony do kampaní, je těžké. Navíc na špici je hodně uzavřená společnost, která mezi sebe jen tak někoho nepustí. Téměř každý influencer si zakládá vlastní značku a díky sociálním sítím bojujete s celým světem. Ale věřím, že pokud máte hezký a kvalitní produkt, trochu štěstí a hodně trpělivosti, tak uspět lze. Jen si to musíte umět správně spočítat.