S expertkou na udržitelnost a ekologii Mgr. Radkou Hájkovou jsme si povídali nejen o tématech, týkajících se budoucnosti naší planety a role člověka na ní, ale také o tom, jaké to je mít v dnešní době vlastní nakladatelství.
Začněme trochu zeširoka: Proč bychom se vůbec měli ekologii a udržitelnosti věnovat, není ten všudypřítomný důraz trochu přehnaný?
Zaměřím se spíš na výraz udržitelnost, v poslední době je často skloňovaný. Pro někoho se může zdát již vyprázdněný, pro jiného stále ještě nesrozumitelný. Domnívám se, že se zkrátka málo vysvětluje: O co jde, co z toho a proč je to vhodné. Je to podobné jako se Zelenou dohodou pro Evropu, Green Deal. Podle průzkumu spolku Změna k lepšímu a Hnutí DUHA z března 2022 vnímá 57,8 % Čechů a Češek Green Deal negativně. Bojí se, jaké změny přinese. Když se ale zeptali, zda by vláda ČR měla podpořit témata a oblasti, které mimochodem Green Deal řeší, jako jsou zelené energie, ochrana přírody, investice do chytré a udržitelné dopravy nebo snahy o zelenější průmysl, respondenti souhlasili z 82 % až 95 %. A to je přeci skvělý odrazový můstek! Zároveň mi chybí obraz budoucnosti, ve které všichni neshoříme nebo se neutopíme. Vize, jak by to mohlo vypadat, když se ty změny teď začnou realizovat. Pak lze k danému, pozitivnímu, cíli snáz společně směřovat.
Přijde mi, že zejména u nás v Evropě jdeme ekologii opravdu výrazně naproti, od těch nejviditelnějších věcí, jako jsou úspěšné odsiřování elektráren či normy na povolené hladiny znečištění, přes důraz na obnovitelné zdroje a recyklaci až po takové věci jako je třeba složení materiálů či barev, které běžný zákazník často ani nevnímá. Je však nějaká oblast, ve které bychom měli, třeba ve srovnání s jinými zeměmi, výrazně přidat?
Zůstanu v oblasti, kterou znám. A to jsou knihy a knižní byznys obecně. Zatím mezi nakladatelstvími existuje jen pár ostrůvků pozitivní deviace, kde se klade důraz na udržitelnost. Například při volbě papíru, lepidla, barvy, obalových materiálů, snižování odpadu při tisku či distribuci. Nebo rozhodnutím, kde knihy nechám vytisknout. Stále se ještě objevují takové, které byly tištěné v Asii. Dalším tématem jsou drobná poškození a kazy knih. Musíme mít nutně novou knihu úplně bez poskvrnky? Osobně bych do udržitelného chování zařadila i rozhodnutí daný titul vydat v menším nákladu, aby stohy knih nekončily v lepším případě v tříděném odpadu, nebo ho vůbec nevydat. Třeba proto, že dané téma je již pokryté nebo obsahově kniha pokulhává. Ne všechno skutečně musí vyjít knižně. Ta nadprodukce je obrovská. Někdo by namítnul, že řešením jsou e-knihy. Ale co všechna ta energie na čtecí zařízení, servery, kde je digitální obsah uložen, a chod internetu? Na tyto diskuze u nás ještě čekáme.
Ekologie většinou stojí nějaké peníze, protože nové postupy se musí vymyslet, nové stroje vyrobit a nové, ekologicky šetrnější materiály jsou často dražší. Argumentem odpůrců je to, že si ekonomicky škodíme a náročná výroba se přesune jinam, kde se na ekologii nehraje. Dá se s tím bojovat?
Dá. Zelená transformace společnosti by měla být taková, aby byla i sociálně spravedlivá. Aby se nezapomnělo na některé regiony, sociodemografické skupiny nebo určitá povolání. Tedy je důležité udržitelnost vnímat se všemi třemi jejími pilíři – environmentálním, sociálním a ekonomickým zároveň. Když budu férově odměňovat své zaměstnance a zaměstnankyně, budu dbát o pozitivní dopad na životní prostředí, ale úplně zapomenu na to, aby to dávalo smysl i ekonomicky, tak ten svůj byznys velmi rychle zavřu. Nebo když se mi bude dařit finančně i v oblasti snižování klimatické stopy, ale budu zapomínat na lidi, nikdo u mě nebude chtít pracovat. Jinými slovy je nutné změnit nastavení mysli tak, aby po dekádách soustředění se primárně na ekonomickou návratnost, do hry vstupovaly i další důležité aspekty. Aby bylo v budoucnu ještě vůbec kde podnikat.
Pokud ale tou „ekonomickou škodlivostí“ máte na mysli vyšší vstupy, ceny, a tudíž nižší konkurenceschopnost v rámci globálního trhu, pak opáčím, že jde o tradiční argument přežitého paradigmatu. Vyvrací ho ostatně země, která patří k nejfosilnějším a zároveň k nejvíce liberálním – USA. Však řada zdejších leaderů průmyslu hrozí tím, že díky tamní vysoké podpoře zelených technologií a inovací přesune své provozy za oceán. Nechci si hrát na makroekonomku, ale cesty vidím dvě: Buď hledání společné cesty s USA a dalšími státy, které se rozhodly šetrné technologie podporovat tímto způsobem, anebo podobné subvence i na naší úrovni. Ostatně, co lépe dokládá funkčnost lokálního „zeleného“ motoru v globálním moři, než Nová zelená úsporám a další podpůrné programy pomáhající domácnostem i podnikům zvládnout celosvětové energetické turbulence. Jde přitom o zlomek toho, co pak veřejné rozpočty stojí sanace, cenové stropy a podobně.
Jak je na tom vlastně zbytek světa, jsme „zelený ostrůvek“, nebo starost o naši planetu je víceméně společným jmenovatelem?
To je těžká otázka. Ale věřím, že každá část světa má své téma, za kterým se lidé sešikují – nedostatek vody, kácení pralesů, vymírání živočišných druhů, degradace půdy, zamoření chemikáliemi, odpadem, spalinami… Podstatné je vědět, že to lze dělat i jinak. Ukazovat, že toto není status quo. A jsme opět u těch pozitivních vizí.
Buzzwordy posledních let jsou „cirkulární ekonomika“ a „CSR“. Můžete nám nějak srozumitelně říci, o co se jedná a jak to všechno do sebe zapadá?
Cirkulární ekonomika je postavená na tom, že jinak přemýšlíte o surovinách a materiálech. Místo lineárního uvažování: získám surovinu, vyrobím výrobek, prodám ho a nestarám se, co s ním bude dál, a tím vlastně vytvářím odpad, se soustředím na životnost a další využití materiálu. Dá se produkt opravit? Je možné jej recyklovat? Lze z něj vytvořit zase nový výrobek? Tím uzavřete tok materiálu do kruhu a ten cirkuluje. Na toto je nutné myslet již při designu výrobku.CSR je zkratka anglického výrazu Corporate Social Responsibility, tedy společenská odpovědnost firmy. Ta svými aktivitami přináší hodnotu společnosti a zmírňuje svůj negativní dopad na životní prostředí. Někdy ale firmy páchají dobro zcela mimo rámec svého předmětu podnikání. Jen si budují pozitivní image, ale samotný byznys zůstává špinavý, neférový, neudržitelný. To se pak jedná o green washing. Cirkulární ekonomika i CSR jsou strategie, jak mít při podnikání pozitivní vliv na lidi, planetu, zvířata, rostliny. A jak je známo, dobré příklad táhnou!
Hodně zajímavým projektem bylo zajištění CSR na hudebních festivalech pro Staropramen, co jste tam tehdy konkrétně dělali?
Projekt odstartoval v roce 2014. Byla to doba sběru víček. Z plastových se vyráběl mobiliář, který na festivalech a kulturních akcích zajišťoval bezbariérovost/přístupnost. Konkrétně chodníčky, nájezdy, rampy vyrobené z recyklovaného plastu. Kovové pivní zátky se předávaly k recyklaci a za utržené finance byly pronajímány například bezbariérové toalety a sprchy na akce. Aktivita měla environmentální cíl, a to upozornit na možnosti recyklace a dalšího využívání materiálů. Tím sociálním byla integrace. Umožnit osobám s hendikepem si naplno užít festival. Ostatně zpřístupňování festivalu, konkrétně Rock for People, se věnuji dál.
Těmto, ale i dalším tématům se věnujete v rámci svých nakladatelských aktivit. Jak se vlastně zrodil nápad na založení ekologického nakladatelství a můžete nám tento koncept představit?
Chtěli jsme přejít od slov k činům, ale v důsledku zůstali u slov v knihách. Nejsem klimatoložka, politička, producentka bio zeleniny nebo vědkyně. S partnerem jsme ale cítili, že nějak přispět ke změně chceme. Jsem vystudovaná pedagožka a edukace nám přišla jako vhodný způsob, jak šířit některá témata a příklady dobré praxe. Nakladatelství Walden Press je v podstatě takový destilát našich snah o lepší, udržitelnější budoucnost. Na BioBooks.cz pak chceme vytvořit nejširší nabídku knih, které se věnují udržitelnosti, resilienci, ochraně životního prostředí, zero waste nebo šetrnějšímu způsobu života, na jednom místě. A také stavíme na míru firemní knihovničky.
Jaká je situace v roce 2023 – mají knížky budoucnost, nebo není jiná cesta a postupně přesunete své aktivity do světa jedniček a nul?
Já už jsem to maličko zmínila v předešlých odpovědích. Podle mě tu knihy budou vždycky. Možná změní formát, ale potřeba předávat informace bude vždycky. Těch možností je hromada: od tištěných a elektronických knih přes audioknihy a filmová zpracování třeba až po twovels, tedy romány sdílené v tweetech. Samostatnou kategorií bude vstup umělé inteligence. A tam bych byla hodně opatrná ohledně možné nadprodukce knih.
Který titul je ve vaší branži takovým „šlágrem“ a vzpomenete si na nějakou knížku, která vás za poslední roky nejvíce překvapila?
Překvapila není to správné slovo. Ale v mých kruzích hodně rezonovala kniha Budoucnost organizací od Frederica Laloux, která se věnuje různým formám lidské spolupráce. Nebo Ekonomie koblihy od ekonomky Kate Raworth, jež v ní představila ekonomický model, který není založený na soustavném růstu, ale na prosperitě, a přinesla téma nerůstu. A pak naše kniha Ekosystémy měst budoucnosti od Tobyho Hemenwaye věnovaná městské permakultuře, což není pouze typ péče o zahradu, ale soubor aktivit a přístupů pro obyvatelná, zdravá, odolná a funkční města.
S dovolením na chvíli odbočím: Není absurdní, že dětské leporelo za stovku se vytiskne v Číně a jede k nám přes půlku světa? To jsou tam opravdu výrobní náklady tak výrazně nižší?
Nejen absurdní, ale také děsivé. Ale je to příklad toho, když se bere v potaz pouze ekonomický aspekt, namísto komplexního přístupu včetně sociálního a environmentálního dopadu. Ani si nechci představovat, jakou odměnu dostanou tamní lidé za práci a jaké materiály a barvy jsou pro tisk používané. Zvlášť v případě knih pro děti.
Vaše čtenáře a čtenářky propojujete mezi sebou či se samotnými autorkami a autory i na facebooku. Osvědčil se tento koncept?
V případě facebookové skupiny, která volně navazuje na náš bestseller Jak přežít konec civilizace aneb Cesta k soběstačnosti, to funguje skvěle. Skupina roste dokonce rychleji než stránka nakladatelství. Aktuálně má přes 5700 členů a členek.
Kdybyste dnes zakládala nakladatelství, udělala byste něco zásadně jinak? A šla byste do toho znovu?
Rozhodně šla! V knihách je moudrost minulosti, zkušenosti současnosti i vize pro budoucnost. A to je vhodné, udržitelně předávat dál.
————-
Kdo je Radka Hájková?
Radka za sebou má řadu velkých, finančně i časově náročných projektů, jejichž častým jmenovatelem je udržitelnost a ekologie. Stojí za realizací CSR projektu pro Staropramen na českých hudebních festivalech, zodpovídala však třeba také za komunikaci festivalu Rock for People či marketing a strategii Parku 360. V roce 2015 spoluzaložila komunikační a digitální agenturu Community, která se zaměřuje na udržitelnost, společenskou zodpovědnost a budování komunit. Je taktéž spolumajitelkou unikátního ekologického nakladatelství Walden Press a e-knihkupectví BioBooks.cz
Text: Aleš Jungmann, foto: Walden Press a Romana Kovácsová