Zakladatel holdingu Fenix Group Cyril Svozil vidí budoucnost vytápění ve využívání chytrých technologií a výsledky energetického konceptu Fenix mu dávají za pravdu. Během následujících pěti let se tak s ním spojená řešení mohou stát hlavním výrobním programem celé skupiny.
Rok 2021 byl pro Fenix Group z hlediska hospodářských výsledků rekordní – tržby dosáhly téměř 2 mld. Kč, zisk vzrostl na téměř 200 mil. Kč. Čím si to vysvětlujete, když se všude okolo hovořilo o velké krizi?
V zásadě si myslím, že náš loňský výsledek ovlivnily tři faktory. Za prvé to byl fakt, že v roce 2020 jsme zaznamenali mírný pokles v tržbách, zhruba okolo 5 %. V letech předešlých jsme však vykazovali výrazný růst. První „covidový rok“ nás tak skutečně poslal trochu zpátky, nicméně v roce 2021 již bylo evidentní, že strach lidí ustupuje, a to zejména v zemích západní Evropy. Je fakt, že na tamních trzích byl ten strach opravdu vidět, lidé se velmi intenzivně o své zdraví obávali, což mělo dopad i do ekonomiky, citelnější, než jsme viděli u nás. Zavírali se celé obory bez toho, aby k tomu někdo vydal příkaz, vedení firem k tomu přistupovala dobrovolně. Nás se to samozřejmě dotklo, protože jsme firma zaměřené na export a drtivou většinu našich výrobků vyvážíme. Loni jsme ale nastoupili na trend razantního růstu, na nějž jsme byli z předcovidového období zvyklí. Navíc se do roku 2021 přesunula odložená poptávka z roku 2020. V závěru roku se pak celou Evropou začala šířit hrozba inflace. Měli jsme tak trochu obavu, jestli nejde o předsunutou poptávku z roku 2022. Přemýšleli jsme, zda si lidé, kteří mají peníze a pozorovali, jak vlivem inflace de facto mizí, neřekli, že teď je na čase investovat do něčeho, co jim do budoucna může přinést úspory.
Jaký dopad měla tato zvýšená poptávka na fungování firmy?
Poslední kvartál tak pro nás opravdu hektický. Poprvé v historii jsme se dostali do situace, kdy jsme nebyli schopni dodávat naše produkty v rozumných lhůtách. Samozřejmě, že roli v tomto ohledu hrálo roli i to, že se evidentně od začátku loňského roku začaly velmi citelně rozpadat dodavatelsko-odběratelské vztahy. Chyběl materiál, jeho ceny letěly nahoru. To vše se promítalo i na nás. My jsme se naštěstí nedostali do situace, že bychom nemohli vyrábět kvůli nedostatku materiálu, ale znamenalo to pro nás nutnost navýšit skladové zásoby materiálu bez něhož se ve výrobě neobejdeme na zhruba dvojnásobek. To je pro každého ekonoma noční můra. Jde totiž o „mrtvé peníze“, které nevydělávají, nemůžete je investovat do rozvoje, do nových technologií, zkrátka vám leží ve skladě. Ale bez toho by to nešlo. Kdybychom to tak neudělali, dostali bychom se do situace, ve které se ocitli velcí výrobci jako například Škoda Auto, kdy museli přerušovat výrobu. Toho jsme byli naštěstí ušetřeni, a díky tomu byly naše hospodářské výsledky takové, jaké byly, nejlepší v historii.
Nemáte strach z toho, že by se opravdu jednalo o Vámi zmíněnou předsunutou poptávku z roku 2022?
Zatím to tak nevypadá, protože pořád rosteme. Oproti loňskému roku dosahujeme za první dva měsíce zhruba 14% růstu. To je pořád svižné tempo. Že by tedy šlo o předsunutou poptávku se nám nepotvrdilo, nicméně vnímáme, co se děje. Cítíme znejistění trhů, navíc zaznamenáváme velké výpadky, hlavně na Ukrajině, která pro nás byla výrazně větším trhem než Rusko. Export na Ukrajinu je v současnosti logicky nulový, mají tam zcela jiné starosti než kupovat naše výrobky. Otázka je, jak dlouho to bude trvat. Export do Ruska jsme také zastavili. Dohromady to dělá v ročním vyjádření nějakých 60 až 70 mil. Kč, což není úplně banální částka a bude se těžce nahrazovat. Vnímáme tak, že letošní rok přináší obrovské množství rizik. Navíc to, co se děje s cenami energií, vede lidi k vyčkávání před rozhodnutím, do čeho budou investovat. Chtějí mít jistotu, vidět, jak se celý trh usadí. Víceméně každému je jasné, že ceny energií se už nevrátí na úroveň cen, na které jsme byli zvyklí. Každý ale potřebuje znát proporce mezi základními energiemi, které zatím nejsou vůbec jasné. Tato nejistota se už ukázala na středoevropských trzích – Slovensko, Polsko, Rakousko. Lidé tam odkládají svá rozhodnutí, což pro náš byznys není dobré.
Nedostatek materiálu se Vás tedy v podstatě nedotkl. Nicméně zdražování se Vás dotknout muselo…
Ano, to je pravda. Naštěstí jsme v loňském roce byli schopní pokrývat náklady ze svého. Provedli jsme totiž velké investice do výroby, technologií, zaměřili jsme se na robotizaci, což nám pomohlo snížit provozní náklady. Rok 2021 jsme tak prodělali bez jakéhokoli zvýšení cen, od 1. ledna 2022 jsme tedy ceny o 5 % zvýšili, ale vidíme, že je to málo. Podle našich analýz se totiž například jen materiálové náklady zvedly v průměru o 18 % ročně. Zcela určitě tak letos budeme nuceni na ceny sáhnout, což se nám historicky nikdy nedělo. Ceny jsme byli zvyklí zvyšovat tak jednou za 5 let. Byli jsme totiž díky tomu, že se velmi výrazně věnujeme nástrojům, jak zefektivňovat naši výrobu, schopni ji i zlevňovat, udržovat ji stabilní. To samozřejmě pramení i z toho, že náš export putuje do 70 zemí a kdybychom na tamních trzích nebyli schopní konkurovat cenou, zákazníci by se mohli obrátit na výrobce z jiných zemí. V našem oboru je nabídka poměrně rozsáhlá.
Je ještě něco, co Váš byznys ovlivňuje a možná se tom příliš nemluví?
Musím říct, že tím fatálním, co nás v současnosti ovlivňuje a co vnímám jako velký handicap, je bohužel současná politika EU. Jsme svědky obrovské přeregulovanosti prakticky všeho, což prodlužuje schvalování, výstavbu objektů. Vidíme to i u nás při rozšiřování výrobního areálu. Dříve jsme v něm byli schopni během jednoho roku postavit celý objekt, dnes nám trvá 2 roky získat jen stavební povolení. To jsou ty hlavní důvody, které výrobu vymisťují ze zemí EU. Při plánování takovýchto investic je totiž potřeba mít informace o jejich návratnosti, což bohužel při takovýchto průtazích není možné, je těžké tak něco predikovat. Ale to se netýká jen samotné činnosti firmy, s velkou byrokracií se potýkáme i v souvislosti s našimi výrobky. Stále vznikají nové a nové regulace, musíme získávat nové a nové certifikáty, je potřeba zajistit jejich schválení stále novými orány. To vše velmi prodlužuje cestu výrobku na trh. Druhou stranou jsou pak metody, které EU používá.
Jak je vnímáte?
Spíše se blíží centrálnímu plánování, které jsme tu zažili před rokem 1989 a po kterém snad žádnému podnikateli nemohlo být smutno. Přijde mi, že nástroje a kroky nejsou vedeny racionalitou. Vyhlašují se zde například plány na zrušení aut se spalovacími motory do roku 2030 bez toho, aby zde byla relevantní technologie schopná je nahradit za srovnatelných podmínek. To se nikdy nedělo. Technologie se měnily v okamžiku, kdy dozrály a nabídly zákazníkovi nějakou výhodu. Zákazník byl ten hegemon, který rozhoduje o tom, že už nechce spalovací motor, ale chce elektroauto. Teď je zákazník ze hry, nikdo se ho neptá – buď si koupí elektroauto, nebo má smůlu.
Jednou z těch regulací, o kterých mluvíme, je i hojně diskutovaný Green Deal. Jaký je Váš názor na něj? Jak podle Vás může EU přesvědčit své obyvatele o jeho prospěšnosti, o výhodách jednotlivých kroků pro ně samotné? Je to o lepší komunikaci?
Faktem je, že každý člověk je homo economicus a přesvědčí ho to, že z nové technologie má nějakou přidanou hodnotu. Samozřejmě, každý má v sobě určitou míru vnímání celospolečenských konsekvencí všech těchto rozhodnutí, a čím je ta společnost bohatší, tak je to silnější. Mojí obavou bohužel je, že celá politika Green Dealu nás povede ke zchudnutí a tomu, že témata týkající se udržitelného rozvoje, která dnes s lidmi ještě hýbou, s nimi hýbat přestanou. Budou se muset zabývat tím, aby v podstatě přežili. To vidím jako největší problém. Obávám se, že lidé, kteří dnes v Bruselu rozhodují, si myslí, že bohatství, které Evropa beze sporu má, je fixní záležitostí, která se nemůže proměnit. Mám dojem, že jako svůj hlavní úkol vnímají přerozdělování peněz, ale ono to tak není. O bohatství se musí pečovat. V okamžiku, kdy znechutíte skupinu lidí, která toto bohatství ve své podstatě vytváří, začnou vysychat zdroje a společnost začne chudnout. Co se týká Green Dealu, nemám nic proti tomu fungovat ekologicky, snažit se chovat odpovědně. Jsem toho názoru, že pokud chce Evropská komise investovat nějaké peníze, ať je vloží do nějakého prvotního výzkumu, aby se například našly výrazně levnější baterie než ty, které se dnes v elektromobilech používají. V okamžiku, kdy se dosáhne toho, že elektroauto bude stát stejně jako vozidlo se spalovacím motorem a vyřeší se důležitá otázka jeho dojezdu, nemám pochyb o tom, že lidé dají při svém rozhodování přednost ekologičtější variantě. V určitém ohledu jsme tohle mohli pozorovat u mobilních telefonů, kdy lidé z tlačítkových přešli zcela přirozeně k používání smartphonů – viděli, že jim přinášejí něco navíc. Nebyla potřeba žádná směrnice, která by říkala, kdy se tak má stát. Trh to zařídil sám a zařídil to perfektně, v pravou chvíli.
Mottem Vaší společnosti je „Budoucnost je elektřina“. Je to opravdu tak, dává Vám současná situace za pravdu? Přeci jen, v hlavách máme, zejména co se vytápění týká, že elektřina je nejdražším zdrojem.
Ona je nejdražší nominálně. KWh elektřiny je nejdražší, to máte pravdu. Ale už v době, kdy začala výstavba domů, které se zaměřovaly na tepelně-technické vlastnosti, se ukázalo, že vytápění elektrickou energií je vlastně nejekonomičtější. V těchto domech jsou totiž náklady na vytápění sraženy dolů. Naopak, co je nesmírně důležité, je flexibilita systému a schopnost reagovat třeba na nahodilé tepelné zisky. V minulosti se u budov nahodilé tepelné zisky braly jako marginální záležitost. U těchto moderních staveb je to zásadní věc. Představte si, že se v místnosti sejdou čtyři lidi, každý z nich vydává 100 W. A vy nevíte, kdy se tam sejdou, jak dlouho tam budou. Jde tedy o nepredikovatelný nahodilý tepelný zisk. Na to, abychom na něj mohli reagovat, je potřeba mít vytápění, které je schopné rychle, flexibilně, a hlavně přesně přerušit dodávky energie v daném prostoru. V tom je elektrické vytápění naprosto bezkonkurenční. Všechny teplovodní systémy, ať už jde o teplovodní čerpadlo nebo plynový kotel, mají obrovskou setrvačnost a nejsou schopné rychle reagovat. Pracují v řádech mnoha hodin. A to nejsou jen lidé, kdo sálá teplo – počítače, televize, když začnete vařit, rázem vám stoupne teplota v místnosti. My jsme si ověřili, že elektrické, a zejména sálavé systémy jsou natolik flexibilní, že šetří na celkovém objemu minimálně 40 až 50 % energie v ročním vyjádření. Důvodem je právě ten fakt, že nedodávají energii zbytečně, není potřeba otevírat okna, reagují na ty nahodilé zdroje. Čím více majitelé domů přistoupili k jejich zateplování, výměně oken apod., tím více klesají požadavky na topný systém. Elektřina je tak velmi výhodná, což je vidět i u nás v Česku na počtu uživatelů elektrického vytápění a našich systémů. My jsme skutečně v posledních cca 10 letech rostli dvojciferným tempem. Je to vidět i ve statistikách Energetického regulačního úřadu. Uživatelé těchto topných systémů pochopili, že jim přináší řadu výhod.
Jaké to mohou být konkrétně?
Jednou z nich je třeba fakt, že naše topné systémy jsou naprosto bezporuchové, bezúdržbové. Revize se dělají jednou za 10 let na rozdíl od toho, když máte plynový kotel, který musí revizí projít každoročně, stejně jako v momentě, kdy využíváte tepelné čerpadlo. Je to tak pro člověka úplně bezstarostné a naprosto perfektně regulovatelné, vše si jednou nastaví a pokud nezmění nějaké uživatelské návyky, nemusí na to de facto sáhnout. Další výhodou je dlouhá životnost, naše produkty mají životnost 20 – 45 let, což je proti plynovým kotlům a tepelným čerpadlům velký rozdíl.
Myslíte si, že tohle u nás lidi povede k tomu, aby se více zajímali o inovativní způsoby vytápění, například i s využitím obnovitelných zdrojů energie?
My na to spoléháme. Už v roce 2012 jsme si na všechny naše výrobní prostory i kancelářské budovy instalovali fotovoltaické elektrárny a sledovali jsme, jak se to s elektřinou kombinuje, vše totiž máme samozřejmě vytápěně elektřinou. Tehdy jsme zjistili, že jediným prvkem, který chybí k tomu, aby to bylo naprosto dokonalé, je bateriové úložiště. Takové, které je schopné okamžitý zisk převyšující vaši spotřebu uchovat pro vás, abyste ho nemuseli posílat do sítě za směšnou částku, ale abyste si ho uchovali a použili sami pro sebe. To je pro vás totiž nejužitečnější. Od roku 2014 se začalo ukazovat, že ceny bateriových úložišť začínají být opravdu zajímavé, proto jsme přišli s naším energetickým konceptem Fenix. Ve Fenix Group jsme zvyklí, že všechny produkty a řešení nejprve prověříme formou pilotního projektu. Zákazníkům prostě nechceme prodávat zajíce v pytli. Většinou takové projekty realizujeme ve spolupráci s nezávislou autoritou, často s ČVUT, aby nám monitorovali a následně garantovali výsledky pro budoucí uživatele. Musím říct, že to pak také funguje jako nejlepší prodejní argument, když přijdete a můžete říct: Podívejte se, tady stojí tenhle dům, má takové a takové výsledky, které jsou auditované ČVUT.V té chvíli odpadá spousta zbytečných dotazů a nedůvěřivých otázek.
Můžete nám energetický koncept Fenix blíže představit?
Tento koncept vychází z toho, že se postaví velmi energeticky úsporný dům, už v roce 2014 byl staven ve standardu NZE (Nearly Zero Energy – pozn. red). Dům je projektován s velkými skleněnými plochami na jih, abychom v zimě dosáhli co největších tepelných zisků. Je vybaven všemi technologiemi jako ventilace s rekuperací, najdete tam naše sálavé vytápění, na střeše je fotovoltaika, která pokrývá zhruba 30 % celoroční spotřeby domu. Je tam i bateriové úložiště o kapacitě cca 26 KWh, které jsme tehdy ještě kupovali ze zahraničí, protože u nás tato technologie nebyla dostupná. Domluvili jsme se tehdy s Ministerstvem průmyslu, Ministerstvem životního prostředí, s ERÚ, ČEZem, ČEZ Distribucí, ČEPSem a ČVUT, které to vše zastřešovalo, že toto realizujeme jako dvouletý pilotní projekt. Vytvořila se společná pracovní skupina, sledovali jsme, jak se dům chová, testovali jsme reakce na změny podmínek. Principem celého projekt je to, že dům je plně elektrifikovaný. Není tam žádný jiný zdroj energie. Druhá věc je, že dům má být aktivní součástí budoucích chytrých sítí a chytrých měst. Je tak schopen od operátora na trhu s elektřinou přijímat signály, které mu říkají kdy je přebytek elektřiny, tudíž i její nižší cena, kdy naopak cena elektřiny stoupá. My jsme díky našemu řídícímu systému tohle všechno schopní analyzovat a na základě toho, kdy je elektřina například nejlevnější, ji nevyrábíme jen z FVE, ale čerpáme ji i ze sítě a naopak, když je cena nejvyšší, přechází dům do ostrovního režimu, stává se samostatným.
Jak to vypadá v praxi? Obyvatel domu nic nepozná?
Ten přechod je plynulý. To znamená, že například v době, kdy cena začíná růst, my omezujeme příjem ze sítě a kompenzujeme čerpáním z baterie. Dosáhnout můžeme až nulového čerpání ze sítě. Obyvatel domu to na jeho užívání vůbec nepozná a je mu to prakticky jedno. Jako poslední se do projektu přidal ČEZ Distribuce a s tím přišla celá série pokusů, kdy zadávali různé modely, jak se ten dům má chovat. Včetně například toho, jak bude schopen dodávat energii z baterie zpět do sítě v okamžiku, kdy je jí málo. To je u jednoho domu vzhledem k jeho malému výkonu nevýznamné, nicméně v případě, kdy se do takových projektů zapojí tisíce uživatelů, můžete získat výkon srovnatelný s tím, který má přečerpávací vodní elektrárna. Díky tomu lze v momentě, kdy je energie málo, prostřednictvím dodávek rychle vyrovnat situaci v energetické soustavě. To všechno má samozřejmě velký vliv na cenu elektřiny, zvlášť dnes, kdy se prosazují obnovitelné zdroje energie. Problémem totiž je, že musí mít záložní zdroje energie – nikdo neví, jestli bude foukat, kdy bude svítit sluníčko. A záložní zdroje jsou hodně drahé – je potřeba je platit, aby v případě potřeby byly připravené vyrábět. Navíc, tím, jak roste podíl obnovitelných zdrojů, zvyšuje se i podíl těch záloh, což má opět nepříznivý vliv na cenu energie, byť samotná výroba z FVE nebo větrné elektrárny je levnější. Právě vytváření záloh je prodražuje.
Energetický koncept Fenix představuje řešení?
V momentě, kdy si budou města schopná sama regulovat energetickou politiku, bude to perfektní, a navíc to bude naprosto konvenovat s principem decentralizované energetiky. Vždy je totiž lepší balancovat soustavu na té mikroúrovni, nahoru vám to pak již postupuje vybalancované. Díky tomu je pak snížená potřeba těch zmiňovaných záloh. Náš projekt jsme 2 roky pečlivě monitorovali a viděli jsme, že výsledky jsou skvělé. Já sám jsem se stal obrovským nadšencem bateriových úložišť, protože jsem zjistil, že je to neuvěřitelně flexibilní nástroj. Proto jsme v Plzni založili start-up, firmu AERS, jejímž základem byl tým projektantů, nadšenců, kteří přišli se svou koncepcí bateriových úložišť. Jde tak o jediné bateriové úložiště vyvinuté a vyráběné v Česku, což je unikátní. Po domácím bateriovém úložišti jsme si vyzkoušeli něco většího. V rámci našeho výrobního závodu v Jeseníku jsme v roce 2018 spustili tehdy největší bateriové úložiště v ČR o kapacitě 640 KWh, které zálohuje celý závod. Tam jsme si zase ověřili, jaký velký přínos má tato technologie pro průmyslové podniky. U průmyslu je to s energiemi trochu jinak. Platí se fixní poplatek za maximální příkon, který si sjednáte. Za jeho překročení přichází velké penalizace. Firmy tak používaly nejrůznější softwary, které v případě přiblížení se tomu maximálnímu příkony začali „vypínat“ ty nejzbytnější spotřebiče. Bylo to tak vždy něco za něco – výroba jela, ale neohřívala se vám voda. Baterie však toto vyřeší, aniž by omezovala uživatele. My jsme byli schopní u továrny snížit toto maximum o 25 %. Druhá věc, která je úžasná zejména pro mikroúroveň, je, že se nám podařilo naši spotřebu rozprostřít rovnoměrně, což je zase výhoda pro soustavu jako takovou. Protože v momentě, kdy regulace probíhá z mikroúrovně, je efektivnější a účinnější, než když to jde shora. Tyto aktivity tak posilujeme. Letošní rok považujeme za stěžejní, protože i vlivem vývoje cen, zájem veřejnosti, průmyslu, jednotlivců, podnikatelů roste. Chceme, aby rok 2022 byl pro nás tím přelomovým, ve kterém se nám z této naší aktivity podaří udělat plnohodnotnou část výrobního programu. Z výsledků jsem naprosto přesvědčený, že během následujících pěti let se téma energetického konceptu Fenix a chytrých domů může stát naším hlavním výrobním programem.
Jedna z největších otázek, které se v tomto směru řeší, se týká bateriových úložišť, jejichž kapacita by se měla neustále zvětšovat. Není zde například možnost navázat spolupráci s výrobci aut o využití baterií z elektrovozů, které již překročily svoji dobu životnosti?
Ano, je to tak. A přesně to jsme udělali. Velmi intenzivně spolupracujeme s Volkswagenem a Škodou Auto a náš nový typ bateriového úložiště, který se jmenuje HES, využívá tzv. second life baterie z automotive. Zatím to tedy nejsou second life, protože takové v podstatě ještě neexistují, ale věřím tomu, že během následujících šesti let bude většina skutečně takových. Jsme dohodnutí se Škoda Auto, že od nich baterie z aut po nějakých osmi letech, což je jejich uváděná nejdelší možná životnost, budeme odebírat, selektovat a ty, které budou mít cca 80 % té kapacity v pořádku, použijeme u nás na výrobu stacionárních úložišť. Mohou tak sloužit bez problému ještě další desítky let. Očekáváme, že by to mohlo být dalších 20 až 25 let. Dnes jsme jediná firma, která nabízí bateriové úložiště s využitím second life baterií.
Je a bude na trhu podle Vás dostatek lidí, kteří budou schopní takovéto technologie nejen vyvíjet, ale také obsluhovat, stavět apod.?
Bohužel, takových lidí není nikdy dost. Nicméně, my jsme v současné době spustili intenzivní kurzy pro naše potenciální partnery – jednak pro naše stávající elektroinstalační firmy, které mají zájem pokračovat i v tomto směru, ale i pro cizí, například ty, které doposud působily v oblasti fotovoltaiky a mají v této oblasti zkušenosti. Zájem je obrovský. Je cítit ten entuziasmus, všichni v tom cítí obrovskou příležitost a perspektivu do budoucna. Pro nás je to takové radostné období v neradostné době. Je ale krásné vidět, že se podílíte na něčem, co může změnit svět k lepšímu. Nemám tak úplně strach o to, že by lidí, kteří mají potenciál a jsou schopni toto dělat, by té šance nevyužili. Věřím, že i když zájem o tato řešení bude mezi veřejností obrovský, bude zde dostatek lidí, kteří budou schopni uspokojit poptávku.
Je možné, že i díky tomuto pokroku bude ze strany studentů větší zájem o studium technických oborů a nových technologií?
Snažíme se tento zájem podpořit. Například spolupracujeme s ČVUT v Praze i VUT v Brně, studentům těchto škol vše vysvětlujeme, ukazujeme, částečně je necháváme i zapojit se do našich projektů. Například na ČVUT spolupracujeme s jejich Univerzitním centrem energeticky efektivních budova, kde mají řadu studentů-doktorandů, kteří své práce zaměřují naším směrem. Tuto základnu chceme samozřejmě zvětšovat a motivovat studenty co nejvíce. Podporujeme tak třeba i soutěž studentských prací v technologické oblasti. I to nám pomáhá se dostat ke studentům blízko, což vnímáme jako klíčové.
Je na Vás vidět, jak Vás práce baví. V nedávných rozhovorech jste ale často zmiňoval Vaši chuť předat firmu Vašim dětem. V jaké je to fázi?
Pravdou je, že už před rokem jsem chtěl firmu předat. Bohužel to nevyšlo. Syn, který byl sedm let v naší francouzské pobočce a před dvěma lety se vrátil a začal velmi dobře rozvíjet aktivity plzeňské firmy AERS, po mě měl převzít ono pomyslné žezlo pro šéfa celé Fenix Group. Bohužel ve Francii nastal v době pandemie problém a syn se tam musel vrátit a řešit situaci spojenou s výměnou ředitelů. Momentálně už je ale zpátky a začneme s intenzivnějším předáváním. Já se chci samozřejmě dále věnovat rozvojovým projektům nebo i již zmíněné spolupráci s vysokými školami.
Se všemi svými zkušenostmi, kdybyste měl s podnikáním začínat dnes, šel byste do toho? Vybral byste si znovu stejný obor?
Určitě bych se o to pokusil, i když je fakt, že dneska je to mnohem složitější. Ale nedá se to úplně srovnávat. Na začátku 90. let, kdy jsem zakládal firmu já, byl nedostatek informací, nikdo neměl s podnikáním zkušenosti, nikdo vám nebyl schopen poradit, nebyli tady přístupné vzory, od kterých byste se něco mohli naučit. V té chvíli to tak bylo takové tápání. Na druhou stranu ta atmosféra byla úžasná. Nebyly to jen ty mafiánské „devadesátky“, o kterých se dnes hlavně mluví. Byla to doba plná optimismu, entuziasmu, odhodlání. Každý se vám snažil pomoct, a to i státní správa. V podstatě neexistovalo nic, co by nešlo – vždy se hledala cesta. Všichni tehdy chápali, že se otevírá jiný svět, přichází nové možnosti a každý to chtěl zkusit, využít příležitosti.