Co musíte řešit hned na začátku
Každý podnikatel, který vybudoval (úspěšný) podnik – ať už jde o farmu, restauraci, továrnu, nemovitostní areál či dokonce portfolio firem, v určitou chvíli začne, nebo spíše musí začít, přemýšlet nad tím, jak se svou firmou naloží. Musí rozhodnout o její budoucnosti, až se jednou vydá do podnikatelského důchodu. Je totiž jisté, že tento okamžik jednou nastane, otázkou je jen kdy to bude.
Text: Stanislav Servus, Wardens a AK Valouch Servus
Foto: Shutterstock
Ve spolupráci s časopisem Lawyers & Business a Stanislavem Servusem, předním českým odborníkem na toto téma, tak spouštíme seriál, který vás provede různými nástrahami nástupnictví.
Nástupnictví a mezigeneračního předávání jako téma
Zmíněnou budoucností chápeme nejenom následné vlastnictví, ale také řízení. Tato otázka je pak o to složitější a pro mnoho podnikatelů citlivější, když mají více potomků a záměrem je podnikání předat na další generaci členů rodiny. Vždyť pro nemalou část podnikatelů je snem, aby na jejich dílo navázali jejich potomci. Uvedené neplatí jen pro podnikatele, kteří od počátku budují svoji firmu s tím, že ji ve vhodném okamžiku prodají.
A právě s ohledem na negativní zkušenosti řady zahraničních podnikatelů s problematikou předání se postupně vyvinulo nové vědní a poradenské odvětví zaměřené na rozvoj rodinných firem a podnikatelských rodin, které má své místo na top univerzitách u nás v i zahraničí.
Téma mezigeneračního předání rodinného bohatství začalo u nás být vnímáno s větší citlivostí v nedávné době pandemie a na uvažování řady podnikatelů měl jistě vliv také nešťastný a předčasný skon Petra Kellnera. Téma vlastnického a manažerského nástupnictví pak má své pevné místo ve světě byzbysu.
V dnešním článku, který je prvním ze série, v níž se chceme věnovat tématu „nástupnictví“ a mezigeneračního předávání a ochrany majetku chceme poskytnout stručný úvod to tohoto tématu.
Základní dělení
Předání můžeme rozdělit v první řadě na kontrolované (například prodej, řízené nástupnictví a „předání“ nekontrolované (například smrt a dědické řízení bez předchozího vhodného plánování). Další obvyklejší řazení, co se týká „nástupnických možností“ ohledně vlastnictví je:
a) prodej firmy,
b) předání firmy dětem i jiným členům rodiny (bez ohledu na formu předání a formu kontroly),
c) kombinace uvedených možností,
d) ukončení činnosti a prodej majetku.
Zmíněné možnosti asi nepřekvapí. Cesta k jejich úspěšné realizaci však bývá náročná a dlouhá. A těžké je též rozhodování, jakou z těchto cest se vydat, ledaže se podnikatel od počátku rozhodl pro jednu z alternativ, a za tou si jde. Samozřejmě ne vždy jsou pro podnikatele všechny uvedené cesty realizovatelné a možnosti výběru jsou limitované.
Prodej firmy
Co se týká prodeje firmy a ukončení účasti majitele, bývá to pro řadu podnikatelů jediné možné řešení a někdy též velmi úspěšná (zejména z finančního pohledu) realizace jejich díla.
Dříve asi málokterý podnikatel začínal budovat svůj byznys s myšlenkou, že by se jej mohl jednou zbavit, což už samozřejmě neplatí tak silně v dnešní době. Velmi zjednodušeně, úspěšný prodej firmy vyžaduje (ideálně dobrou) firmu, rozhodnutí vlastníka prodat a ochotného kupujícího zaplatit požadovanou cenu.
Samotný prodejní proces pak může trvat poměrně krátce, tj. několik měsíců. Po úspěšném prodeji pak zbývá již jen otázka (často poměrně složitá), jak naložit se získanou kupní cenou a jak chránit získanou hodnotu pro rodinu a budoucnost (resp. chránit rodinu před daným bohatstvím).
Není úplně neobvyklé, že úspěšní podnikatelé se získanou kupní cenou, i její částí, naloží tak, že za ni koupí jinou firmu nebo podíl v jiné firmě (tzn. investují v oblasti private equity). Vždyť nic jiného neumí a podnikání je baví.
Předání v rámci rodiny
Řada zakladatelů by však ráda viděla, aby v jejich podnikání pokračovali jejich potomci, aby jejich podnikání zůstalo v rodině. Prodat svoji firmu nechtějí. Co se týká předání na potomky či jiné členy rodiny, realizovatelnost a úspěšnost tohoto projektu závisí sice v prvé řadě na zakladateli, ale zásadně též na možném nástupci či nástupcích. Tedy na jejich ochotě, osobnosti, schopnostech a připravenosti se rodinné firmě věnovat a spolupracovat jak s ostatními spoluvlastníky, tak s vedením firmy.
Pro zdar mezigeneračního předání na potomky je velmi důležitá nejen vhodná příprava zakladatele i jeho nástupců, ale i příprava vhodného systému pravidel, neboť bez toho je výsledek procesu do značné míry závislý na náhodě a štěstí. Proto se stále častěji mluví i u nás o rodinných ústavách a tzv. family governance jako základu pro následné nastavení vhodné právní struktury.
Obvyklá první překážka a komplikace
Nejen v České republice, ale i jinde na světě není vůbec neobvyklé, že se zakladatelé řešení tématu plánování předávání, včetně krizového plánu, vyhýbají.
Významný zahraniční expert Ivan Lansberg v tomto ohledu mluví o tzv. succession conspiracy, kdy majitelé o tématu nástupnictví často mluví a zajímají se o něj, ale žádné kroky v tomto ohledu nečiní s tím, že je přece jen dost času.
Tomu odpovídá i naše česká praxe, kdy je stále poměrně vzácné, aby se přípravou možného nástupnictví zabývali podnikatelé mladší 50 let. Většina zakladatelů, kteří jsou jak ve vlastnické, tak v manažerské roli, však téma přípravy firmy, rodiny a možných nástupců na jejich vystoupení ze svých rolí odkládá. Jestliže pak dojde k jejich nenadálému odchodu, většinou čeká firmu i rodinu zásadní otřes.
Kolegové advokáti jistě potvrdí, že členové rodiny se dokážou soudit a dohadovat o poměrně malé majetkové hodnoty, natož pak o majetek větších hodnot. Nástrah je tedy celá řada. Když má nepřipravená rodina, v níž nejsou osoby schopné spravovat či vlastnit rozsáhlejší majetek, „štěstí“, najdou se ochotní poradci či přátelé, kteří bývají velmi tvořiví a často dokážou dědice od jejich majetku poměrně rychle osvobodit (vzpomeňme na pana správce z pohádky S čerty nejsou žerty).
Nástupnictví je tedy velmi komplexní téma a cílem našeho textu bylo poskytnout základní vhled, na který v následujících článcích navážeme.