Osoba zakladatele, jeho rozhodnutí a projekt nástupnictví
Rozhodnutí o budoucnosti vybudovaného rodinného bohatství je jedním z nejtěžších rozhodnutí zakladatele. Bývá to zásadní projekt jak pro zakladatele, tak jeho potomky, manželku či manžela, ale samozřejmě též pro jeho blízké spolupracovníky.
Text: Stanislav Servus, Wardens a AK Valouch Servus
Foto: Shutterstock
Ve spolupráci s časopisem Lawyers & Business pokračujeme v pravidelném seriálu, který vás provede různými nástrahami nástupnictví. Nyní se zaměříme na první kroky při zvažování nástupnického plánu, a dále na osobu podnikatele, zakladatele, jehož rozhodnutí a přístup je zcela zásadní.
Krok první – vize a přístup majitele
Co bych doporučil jako první krok v plánování nástupnictví a předání firmy v případě českého podnikatele, který většinově ovládá a často i řídí svoji firmu (a který nemá jasnou představu o budoucnosti svého podnikání a majetku)?
Zkuste si sednout a nakreslit si, jak vypadá vaše rodina, kolik má členů, přičemž si zkuste představit, jak by se teoreticky mohla zvětšovat do budoucna. Udělejte to například formou jednoduchého stromu či rodokmenu, kde se samozřejmě nedíváte na minulost, ale na současnost a blízkou budoucnost. Obrázek vám ukáže teoretickou vlastnickou skupinu pro budoucnost.
A pozor, tento obrázek je důležitý, i když zvažujete prodej vaší společnosti či společností, jelikož i v případě „exitu“ a tzv. „liquidity event“ vám pomůže uvědomit si vaše budoucí (možné) dědice. Vedle toho si vytvořte alespoň jednoduché grafické znázornění vašeho majetku, například základní strukturu společností a dalšího majetku.
Následně si zkuste říci, při znalosti vaší společnosti či společností, dalšího bohatství a zároveň při znalosti vaší rodiny a schopností jejích členů, jak by mohla vypadat případná struktura vlastnictví, správy a řízení vámi vybudovaného bohatství. Jestliže máte společníky či zaměstnance, kteří jsou pro zvažování budoucnosti zásadní, tak samozřejmě do tohoto obrázku též patří. Možná vám to připadá jednoduché a jasné. Většina podnikatelů však žádný takovýto plán nemá.
Vize budoucnosti vašeho podnikání
Stručně řečeno, zkuste si říci, jakou máte základní vizi ohledně budoucnosti vašeho podnikání, dalšího majetku a vaší rodiny. V tomto ohledu se nás často podnikatelé ptají, kdy mají s tímto zvažováním začít. Odpověď je jednoduchá, jakmile máte rozsáhlejší majetek a chcete se chovat odpovědně, je vhodné o budoucnosti přemýšlet a mít určitou představu a ideálně alespoň krizový plán pro případ nenadále negativní krizové události, jako je smrt či vážný úraz či nemoc. Vidím řadu podnikatelů, kterým je necelých 50 let a už na svých nástupnických plánech a strukturách pracují a zároveň připravují svoji rodinu.
V tomto ohledu vždy odkazuji na příklad Tomáše Bati, který měl připravený manažerský tým pro případ krize a zároveň určitý plán co se týká předání vlastnictví, kdy ale nechci hodnotit způsob provedení. V okamžiku nenadálého úmrtí Tomáše Bati tu byly schopné osoby v čele s Janem Antonínem Baťou, které okamžitě převzaly řízení a správu jeho skupiny – a nutno říci, že velmi úspěšně.
Může se zdát, že jednodušší pozici mají majitelé velkých skupin, ale pozor, ani těmto podnikatelským skupinám a rodinám se nevyhýbají boje o moc v případě úmrtí zakladatele/patriarchy a související paralýza skupiny. Vzpomeňme například na boj o moc v rodině dědiců indického impéria Reliance, tedy rodinu Ambani.
Jak jsem uvedl v předchozím článku, řada podnikatelů sice o určitém plánování mluví a říká, jak si uvědomují jeho důležitost, ale jakýmkoli krokům či přípravě se vyhýbá.
Typologie majitelů
Jelikož je zakladatel, resp. vlastník společnosti zásadní osobou pro nástupnický proces, postupně se v zahraniční odborné literatuře objevily různé typologie podnikatelů s ohledem na jejich přístup k předání vybudované firmy. A to kromě jiného s cílem pomoci podnikatelům si uvědomit, že jejich chování není zcela neobvyklé a zároveň jako určité varování, co může vyvolat.
Daná typologie pomáhá při práci s předávajícími podnikateli, a proto níže uvádím alespoň zjednodušené členění. A to i pro inspiraci čtenářů, aby mohli zkusit posoudit podnikatele ve svém okolí či sebe.
* Monarcha či pan „Nenahraditelný“
Zakladatel je silná osobnost a drží si kontrolu (manažerskou i vlastnickou) prakticky do své smrti, nehody či jiné události, která jej nutí opustit svoji firmu. Nechce firmu předat, protože pro něj neexistuje nikdo jiný, kdo by byl schopen danou roli zastávat. Dobrovolně ze své pozice většinou neodchází.
Pro firmu i rodinu je to značné riziko, jelikož ani firma, ani rodina nebývá na odchod zakladatele připravena a hrozí značné konflikty a chaos. Práce s takovýmito osobami je pochopitelně náročná.
* Neustále odkládající majitel („Ano, ale ještě…“)
Podnikatel si na jednu stranu udržuje kontrolu, avšak činí určité kroky, dle kterých se zdá, že má dojít k postupnému předání. Může dojít i k tomu, že část vedení a část majetkové účasti předá, ale pouze malou.
Realizace nástupnického projektu je tedy neustále odkládána. Riziko pro firmu a rodinu však bude spíše nižší, jelikož alespoň nějaká příprava probíhá.
* „Vracející se generál“
Tento typ majitele předává kontrolu a ač třeba ne zcela ochotně, ze své společnosti odejde. Začne se věnovat jiné aktivitě a zdá se, že se plně vzdává ovlivňování řízení firmy.
Pak se mu však zdá, že firma nefunguje podle jeho představ, vrací se a zasahuje do věcí zavedených v jeho absenci, případně se snaží převzít kontrolu zpět. Často dokonce bez toho, aniž by přímo vstoupil do své původní manažerské role či jinak měnil nastavené role. Riziko pro firmu a rodinu spočívá ve výši míry chaosu – jak to vlastně je?
* Ambasador či „Plánující majitel“
Majitel postupně předává stále více odpovědnosti na své nástupce. Proces plánování, přípravy a vlastní realizace probíhá v delším období (většinou mezi 5 až 10 lety). Přechod je pozvolný a kontrolovaný. Nástupce postupně převezme vedení firmy a zároveň dochází (alespoň zčásti) ke změnám v majetkové struktuře firmy.
Stává se, že předávající neodejde úplně, nedojde k předání 100% účasti. Zůstane například v určité reprezentativní roli, aby firma i nadále mohla využít jeho kontaktů a jména pro svůj rozvoj (i proto „ambasador“). Případně zůstane alespoň v určité podpůrné roli tak, aby byl k dispozici pro potřeby nástupce. Pro firmu i rodinu ideální přístup, ale bohužel ani v zahraničí není příliš častý.
***
V příštím článku se zaměříme na hlavní prvky nástupnického plánu a základní prvky tzv. family business governance a představíme též rodinnou ústavu.