Férovější zastoupení obou pohlaví se velmi brzy stane realitou a to díky schválené evropské směrnici. Jak ukazují analýzy, bez ní by pozvolné pozitivní změny probíhaly dlouhé desítky let.
Pro celkový obrázek, popisující současné postavení žen, se stačí podívat na data indexu Women in Work od analytiků z PwC, která jasně ukazují velmi podprůměrnou pozici českých žen ve srovnání s ostatními zeměmi v rámci OECD. Ba co je ještě horší, tento nelichotivý obrázek je součástí dlouhodobého trendu, v rámci kterého se pozice Česka v tomto přehledu rok od roku zhoršuje.
PwC zkoumá rovnosti pracovních podmínek ve 33 zemích světa již jedenáct let. Výsledné skóre zkoumaných zemí je váženým průměrem hodnocení pěti indikátorů: rovnosti platového ohodnocení, participace žen na trhu práce, rozdílu mezi uplatněním žen a mužů na trhu práce, míry nezaměstnanosti žen a míry zaměstnanosti žen na plný úvazek. Do roku 2019 se situace Česka mírně zlepšovala, naše historicky nejlepší skóre lehce přes 65 bodů se však od té doby začalo opět snižovat a jak se ukázalo, negativně se na vývoji podílela i pandemie Covid-19. „V tomto směru se vracíme minimálně o dva roky zpátky, rozdíly v rovných příležitostech se opět mírně prohloubily,“ vysvětlila vliv pandemie v minulých letech expertka PwC na řízení lidských zdrojů a rovnost odměňování Andrea Linhartová Palánová.
Nejlepší podmínky podle tohoto žebříčku mají ženy v Lucembursku, na Novém Zélandu a ve Slovinsku, první šestku doplňují země severní Evropy (Švédsko, Island, Norsko). Na úplném chvostu v rámci zemí OECD jsou Chile, Jižní Korea a Mexiko, z evropských zemí pak především jižní státy jako Itálie, Španělsko či Řecko.
Studie PwC zároveň poukazuje na fakt, že v České republice jsou dosud poměrně málo rozšířené částečné úvazky nebo sdílené pozice. „Přes 92 % českých žen pracuje na plný úvazek. Firmy zatím velmi málo nabízejí částečné úvazky, které ženám např. usnadní návrat po mateřské dovolené. Ve vyspělých evropských zemích přitom na plný úvazek pracují zhruba dvě třetiny žen, např. v Nizozemsku je to dokonce necelá polovina,“ dodala Palánová.
Zastoupení žen v top managementu roste, platy už moc ne
Máme však i pozitivní zprávy. Mimo velmi nízkou nezaměstnanost žen, pohybující se dlouhodobě kolem hranice 3,5 procenta, jde například i o setrvalý (byť mírný) nárůst počtu žen ve vedoucích pozicích. „V České republice v posledním roce ženy obsadily již čtvrtinu pozic v představenstvech českých firem. Ale ani tento poměrně vysoký podíl manažerských pozic nevede k tomu, že by se srovnával rozdíl mezi příjmy mužů a žen, české ženy stále vydělávají o pětinu méně než muži na stejných pozicích,“ říká Palánová.
Na pravidla, týkající se pravidel pro genderovou rovnost ve vedení společností, se na konci loňského roku zaměřila i Evropská unie. Konkrétně jde o nařízení, mířící na složení řídících a dozorčích orgánů společností kótovaných na burzách. Na její přijetí se od zveřejnění původního návrhu čekalo deset let. Cílem směrnice je zavést transparentní postupy náboru zaměstnanců ve společnostech, tak aby do konce června 2026 bylo nejméně 40 % pozic členů dozorčí rady/nevýkonných členů správní rady nebo 33 % všech pozic členů správní rady obsazeno „osobami nedostatečně zastoupeného pohlaví“. To jsou v drtivé většině případů ženy. V Česku se v této souvislosti nečekají velké změny, směrnice se totiž nevztahuje na malé a střední podniky s méně než 250 zaměstnanci, takže spolu s podmínkou obchodování na burze se bavíme o zhruba tuctu firem. Jde však o jasný signál trhu, který nejspíše strhne „lavinu“ pozitivnějšího přístupu k této problematice.
„Přijetí směrnice o ženách ve správních radách deset let po jejím návrhu je důležitým krokem vpřed v dosažení rovnosti žen a mužů. Konečně dáváme ženám spravedlivou šanci dostat se na nejvyšší pozice v podnicích a zlepšujeme řízení společností. Ženy jsou inovativní, chytré, silné a dokáží mnoho věcí. Odstraňujeme jednu z hlavních překážek, které ženám brání v dosažení „vrcholných pozic“: Neformální mužské sítě. Od teď bude při výběrovém řízení záležet na kompetencích více než kdykoli předtím, stejně tak na transparentnosti,“ uvedla spoluzpravodajka nařízení Evelyn Regnerová.
V roce 2021 tvořily ženy pouze 30,6 % členů řídících a dozorčích orgánů největších kótovaných společností v EU, přičemž mezi členskými státy existují značné rozdíly (rozpětí se pohybuje od 45,3 % ve Francii po 8,5 % na Kypru). I když zastoupení žen v řídících a dozorčích orgánech narůstá, ženu na pozici prezidenta nebo generálního ředitele má v roce 2022 méně než jedna z deseti největších kótovaných společností.
Problémem však zůstávají zejména platy. Právě velké rozdíly v odměňování srážejí podle analytiků český trh nejvíce. Ženy v ČR vydělávají o 19 % méně než muži na stejných pozicích, o rok dříve byl rozdíl 16 %. „Za více než 20 let se tak tento rozdíl téměř nezměnil, v roce 2000 byl rozdíl v platech 22 %. Česká republika patří v tomto směru mezi nejhorší země v rámci OECD,“ dodává Andrea Linhartová Palánová. Z evropských zemí je horší situace pouze v Estonsku, poměrně překvapivě jsou na podobných úrovních jako ČR i Německo nebo Rakousko. Jedinou zemí, kde jsou ženy placeny stejně jako muži, je Lucembursko, do 5% rozdílu se vejdou ještě Belgie a Řecko.
Text: Aleš Jungmann, graf: PwC