Deset českých manažerů a podnikatelů ocenila anketa TOP MUŽI MAGAZÍNU CEO, jejímž cílem bylo upozornit na výjimečné osobnosti českého byznysu. Vítězem v kategorii „Inovace a IT“ se stal Cyril Svozil jr., viceprezident holdingu Fenix Group a CEO dceřiné společnosti AERS. Co stojí za jeho úspěchem?
Mateřský holding Fenix je světovým výrobcem elektrického vytápění. Proč jste rozšířili záběr na bateriová úložiště?
V roce 2018 jsem se vrátil z Francie, kde jsem sedm let vedl naši místní pobočku. A zvolil jsem baterie, protože už tehdy jsem byl přesvědčený, že vše spěje k současné situaci. Není to o Putinovi a válce, problém tu byl už dlouho předtím. Energetická politika je už dlouho tak nešťastná, že to dříve nebo později muselo vést k extrémně vysokým cenám energií, k tomu, že všichni řeší nějakou míru soběstačnosti. Poslední tři roky jsme tvrdě pracovali a teď jsme na to připravení. S prodejem domovního bateriového úložiště HES jsme začali teprve před pár měsíci a běhá jich po světě pár stovek. Minulý rok jsme realizovali také čtyři instalace velkých, průmyslových baterií. V Hradci, v Plzni, v Praze a na konci roku i největší bateriové úložiště v republice v Jeseníku. To už je komplexní energetické dílo.
Baterie si vyrábíte sami?
Akumulátory jsou ze Škody Auto, která je používá například do modelů Enyaq. Kromě nich si vyrábíme prakticky vše, a navíc jsme si to celé sami vyvinuli. Samotný akumulační článek je možná nejméně důležitý, je to ta „hloupá“ část úložiště. Tou chytrou částí jsou technologické moduly, jako je střídač, MPPT, charger, synchronizace či switchboard, které jsou u nás kompletně navrženy a také vyrobeny, což je obrovské unikum. A samozřejmě software, na němž spolupracujeme i s jinými subjekty, například s ČVUT.
Vy jste „hloupé“ baterii přidali „inteligentní“ nadstavbu. Díky ní tak dokáže nejen řídit energetický chod domácnosti, ale i s energií obchodovat na spotovém trhu a sama si na sebe vydělávat. Jak to funguje?
Ovládací systém bateriového úložiště má několik vrstev, které se postupně nabalovaly. První verze pracovala s předpovědí osvitu, tedy jak bude slunce svítit během dalších dvou či tří dní. Druhým blokem ovládacího algoritmu je predikce spotřeby – to znamená, že HES z historie vašich dat vyhodnocuje, jak se chováte, kdy bude jaká spotřeba.
Takže když baterie zjistí, že zítra bude svítit slunce, ví, že se dnes může vybít, a tedy odpojit dům od sítě.
V podstatě ano, ale je to samozřejmě komplikovanější. K dispozici je celá řada nastavení a každý zákazník má jiné požadavky. Někdo chce rychlou ekonomickou návratnost své investice, někdo řeší spíše ochranu technologií, které má doma, či nepřetržitou dodávku energie, tzv. UPS režim.
Baterie navíc umí obchodovat na spotovém trhu…
Tento algoritmus jsme vyvinuli ve spolupráci s ČVUT a jeho Univerzitním centrem energeticky efektivních budov (UCEEB). Bateriové úložiště s ním funguje tak, že si na internetu na stránkách operátora trhu (OTE) skenuje křivku spotových cen v hodinových pásmech na další den. Tato data spojí s daty z dalších bloků ovládacího algoritmu a zcela bezobslužně se v podstatě snaží udělat tři věci. Levně nakoupit, kvalifikovaně spotřebovat – to znamená pokrýt vaší spotřebu ideálně z baterie nebo přímo ze solárního panelu. A pokud je to výhodné, ještě něco během energetických špiček prodat. Rozptyl mezi nejnižšími a nejvyššími cenovými hladinami je v průměru trojnásobný, a to je obrovský prostor pro to, abyste toho využili ve svůj prospěch.
Jaké máte výsledky?
Velmi dobré. Testujeme náš systém například v rodinném domě, kde je téměř všechno na elektřinu – vytápí se, je tam rekuperace, stínění a především elektromobil, který je největším spotřebičem v domácnosti. Připadá na něj třetina spotřeby. Kdybych nepočítal elektromobil, dostával by majitel domu během léta vždy minusovou fakturu. Se započtením elektromobilu občas něco zaplatil, ale bylo to maximálně několik set měsíčně. V zimě je pochopitelně osvit menší a spotřeba větší, takže bude dodavateli platit více. Ale i tak jsou výsledky skvělé. Meziroční srovnání se dělá dost těžko, ceny elektřiny razantně vyrostly. Ale když to srovnáváme s tarifem na elektrické topení D57, vychází nám úspora kolem 50 %. Tedy zhruba 7 tisíc korun – každý měsíc!
Má bateriové úložiště nějakou slabinu? Říká se, že baterie do aut mají životnost jen 8 let.
To je pravda, a právě tohle mi přijde na našem konceptu, kdy používáme baterie z autoprůmyslu do stacionárního zdroje, to nejlepší. Protože my z této slabiny děláme naši výhodu. Po osmi letech v autě ztratí baterie kvalitu jen v jednom z několika ukazatelů. Ten je pro auta důležitý, ale pro nás ne. Máme simulace ohledně životnosti a všechny vycházejí nad 15 let. Dává to perfektní smysl pro nás i pro automobilky.
Myslíte to tak, že když už baterie budou nepoužitelné pro auta, pro vás budou pořád dobré?
Přesně tak. Tohle je podle mne ta vzývaná cirkulární ekonomika. Vždyť tady se vyrábí draze zainvestované akumulátory pro velmi náročné zařízení a vůbec nedává smysl, abyste je za 8 let likvidoval nebo recykloval. V zařízení typu HES mohou fungovat ještě dlouhá léta. Takže to je win-win pro všechny a hlavně pro zákazníka, protože takhle velká baterka s takhle velkou densitou se na běžném trhu nevyskytuje. Díky ní dokážeme zákazníkovi nabídnout čtyřikrát větší kapacitu.
Jak jsou ve vašem oboru důležité inovace?
Zcela zásadní, protože tento typ technologie je poměrně nový a k opravdu masovému rozšíření je inovativní přístup nejen žádoucí, ale přímo nutný. My jsme k baterkám inovativně přistoupili, na rozdíl od mnohé konkurence jsme se vydali cestou vlastního vývoje, takže máme například i vlastní střídač, což je velké unikum. Navíc jsme průkopníky v oboru tzv. second-life využití baterií z elektromobilů.
Vystudoval jste právo na prestižních zahraničních univerzitách, poté jste řadu let v tomto oboru působil v světových korporacích. Proč jste se nakonec vrátil do rodinné firmy, navíc zaměřené technicky?
Myslím, že správná cesta je získat nejlepší možné vzdělání v oboru, který si každý zvolí, a potom jít s kůží na trh do velkého světa a poměřit se s „velkými kluky“. Protože kdybych zůstal někde na vsi, byl bych možná nejlepší, ale nemuselo by to nic znamenat. Chtěl jsem na vlastní triko zkusit udělat nějakou kariéru. Prošel jsem si špičkovými firmami, ve kterých bylo radost pracovat, například White & Case nebo PricewaterhouseCoopers. Hrozně mě to bavilo, bylo to náročné, hodně jsem se naučil. Myslím, že to bylo důležité, aby člověk získal disciplínu, fokus a třeba to, že nepočítá hodiny. Ale po nějakých deseti letech si řeknete, že je to vlastně taková zlatá klec, že stejně nikdy nebudete velký šéf a že dává mnohem větší smysl jít do něčeho vlastního. A tak se stalo.